Jak mi málem zmizelo auto

Nastoupila jsem do práce a měla pár dní po zkušebce. Můj šéf byl se mnou spokojený a jako odměnu mne poslal na služební cestu. Pracuju pro jednu kosmetickou firmu. Hrozně mně to baví, protože jsem od přírody prostě marnivá ženská. Mám přehled o rtěnkách, parfémech, make-upech a podobných ženských nesmyslech a dokážu odhadnout, co v příští sezóně pofrčí. Proto jsem se měla vypravit do Francie na kosmetický veletrh.

Měním plány rychlostí blesku

Balím. Přehrabuju se v kufru, nespokojená s oblečením, které jsem vybrala. Po akci balení to v mé pronajaté garsonce vypadá jako po boji. Všude spousta rozházeného oblečení. V zápalu boje se dívám na hodinky. „Ježíšmarjá,“ vykřikuju zděšeně. Do odletu zbývají pouhé dvě hodiny. Už jsem dávno měla být minimálně na cestě. Co teď? Plánovala jsem jet na letiště autobusem, metrem a autobusem, jenže to nestihnu. Měním plán: Musím jet autem.

Úspěšně se blížím k cíli

Rychle dávám kufr do auta a startuji. Snad to z našeho sídliště ještě zvládnu. Když dorazím na první velkou křižovatku, průšvih. Je tu nehoda. Spousta policajtů. Naštěstí se během deseti minut daří uvolnit cestu.  Havarovaná auta jsou na chodníku a já můžu jet dál. O pár ulic dál je ale pro změnu zácpa. No jo, je dopravní špička, tak co bych ještě chtěla. „Zklidni hormony,“ uklidňuju se.  Kličkuju dál Prahou. Konečně přijíždím k odletovým terminálům.  Hurá. Jenže co s autem? To jsem nějak nedomyslela. Snad to nebude stát moc, tady následující text radí, kde raději neparkovat, aby vás to nezruinovalo. Honem, někam auto musím postavit, čas běží. Už jsem dávno měla být v hale a s odbavenými zavazadly.

Hlavou mi vrtají pochybnosti

Nezbývá, než to nějak vyřešit.  Rychle. O cenové politice v parkování na letišti, kterou řeší v tomto článku, nemám ani páru, a tak auto prostě zavezu na nejbližší volné místo. Hlavně aby nebylo na očích. Snad si toho nikdo nevšimne, a nikdo po mně nebude chtít žádné peníze, zadoufám. Uvidíme. Beru kufr a upaluju k odletové hale.  S vyplazeným jazykem upaluju k odbavení. Přijít o pět minut později, odletěli by beze mne. Vydýchávám se až v letadle. Teď konečně budu mít tři hodinky klid. Následující dva dny si opravdu užívám. Kongres je skvělý. Vracím se zpátky s kufrem nabitým kosmetickými vzorky. Ovšem s tím, jak se naše letadlo blíží směr Ruzyň, hlodá ve mně červíček pochybností.

Můj vůz je fuč!

Nechala jsem tam auto jen tak bez dozoru. Hlavou mi víří různé scénáře. Najdu ho tam vůbec? Už si promítám představy, jak ho uvidím s otevřenými dveřmi, vykradené. Pokud vůbec. Jakmile přistaneme a v příletové hale najdu na páse svůj kufr, beru a úprkem mířím ven. Pádím k místu, kde jsem zanechala svůj vůz. Kolečka drncají po chodníku. Málem zrámuju rodinku s dětmi, která se chystá do odletové haly. Konečně jsem v místě, kde jsem spěchu zanechala svého tmavě modrého Forda. Jenže tady parkuje červená Fabie. Vyděšeně zírám. To není možné. Chytá mne panika. Volám svému příteli Martinovi. Koktám cosi do telefonu o tom, že jsem na letišti a někdo mi ukradl auto.

Jak mi přítel přičaroval auto

„Uklidni se,“ konejší mne Martin. „Jseš si jistá, že jsi opravdu tam, kde jsi zaparkovala?“ ptá se klidným hlasem.  „Promítni si, co jsi všechno před odletem dělala. Kde jsi zastavila, kam jsi šla…“ probírá se mnou situaci. Dobře ví, jaká jsem zmatkářka. „Vydýchej se,“ přikazuje mi. A tak se zklidňuju a nasazuju jogínskou meditaci. Snažím se vžít do spěchu před odletem. Za chvíli si přestávám být jistá, že stojím na správném místě. Jdu asi o sto metrů dál, za roh. Můj Ford je přede mnou! Křičím radostí. „No tak vidíš,“ uklidňuje mne Martin. Děkuju mu a posílám pusiny. Pak zavěsím. Upřímně řečeno nevím, jak to s tím parkováním bylo. Jsem vážně tak pitomá, že si nepamatuju, kam jsem to auto dala, nebo mi ho Martin prostě přičaroval? Nemám tušení. Každopádně příště to s tím parkingem musím šéfovat líp…

Související příspěvky:

Jak mi nepřející starousedlík propíchal gumy Jak jsem si jednou vybrala parkování u letiště Vymstilo se mi hledání parkování u letiště v Praze zadarmo Pouzdra, obaly a kryty na MacBook Retina 15. Proč si takové pořídit?